Archiv - Golden Tour Ostrava

Již za pár týdnů se na obrazovkách ČT Sport objeví dokument mapující Golden Tour 2013 v jednotlivých městech. Jeho režisérem je dobře známý Vojta Nouzák, který v současné době režíruje na TV Prima Show Jana Krause či fotbalové studio Ligy mistrů.

Jaký je Tvůj vztah ke sportu?

Bez sportu si svůj život vůbec nedovedu představit, odmala jsem si přál být slavným fotbalistou, takže jsem pro to dělal od svých pěti let maximum, ale výsledkem bylo jen třicet let účinkování v Hanspaulské lize malého fotbalu a dvacet let v Pivrncově jedenáctce kreslíře Petra Urbana, v týmech České televize, Premiéry TV, Primy, Sorry a dalších týmů. Díky těmto mančaftům jsem si postupně zahrál se všemi idoly, které jsem měl doma pověšené na zdech a vystřižené z časopisů. Na základní škole jsem dělal atletiku, závodně běhal 800 a 1500 metrů, ale po přechodu na gymnázium vyhrál definitivně fotbal. Další sport, ke kterému mám úzký vztah, je tenis. Můj bratranec Robert Krechler byl trenérem Bohdana Ulihracha, Martina Damma a českého daviscupového týmu. Takže jsem od svých deseti let chodil na legendární kurty Spartak Dukla v Karlíně, kde začínal mimo jiné i Jan Kodeš). Ani  tenis jsem nikdy závodně nehrál, ale vzhledem k tomu, že hraji pravidelně třikrát týdně, myslím si, že se za svoji rekreační formu nemusím stydět. Důkazem je určitě několik pohárů z Memoriálů strýčka Jedličky, kterých se díky pozvání ISC Sports každoročně už patnáct let zúčastňuji. I díky tenisu jsem se na kurtu potkal s mnoha slavnými tvářemi z uměleckého i sportovního života. Mými partnery byli například Jiří Krampol, Karel Šíp, Ivan Hubač, Miloš Knor a mnoho dalších. Hrál jsem i hokej, ale ty noční zápasy při současném pracovním nasazení už nešly zvládat. Moje vrozená soutěživost mě stále nutí k novým výzvám, zkusil jsem florbal, hrával volejbal, nohejbal, basketbal. Momentálně se pomalu, ale jistě, oťukávám s golfem, kde mám motivaci i díky své šestnáctileté dceři, se kterou trénujeme na zelenou kartu. V poslední době jsem kvůli svému sedavému zaměstnání a nedostatku pohybu začal běhat, definitivním impulsem  byl pro mě článek o Janu Třískovi, který už dvaatřicet let ráno ve tři čtvrtě na pět vstává a jde běhat. Tak jsem zvědavý, jak dlouho to vydrží mně.

Jakému fotbalovému klubu fandíš a proč?

Psal se rok 1974. Bylo mi osm let. Jednoho jarního dne přišel můj strýc s nápadem, abych s ním šel na fotbal. Tak jsem se ocitl na stadionu v Edenu. Byl večer a já, který jsem do té doby viděl velký fotbal maximálně v černobílé televizi, si začal připadat jako ve snu. Na nádherně nasvícený zelený trávník vyběhli muži v krásných

červenobílých dresech a já jsem byl najednou ze všech těch barev úplně paf. Po pravém křídle neúnavně unikal František Veselý a já jsem hned po zápase věděl, že se ze mě stal slávista na celý život. Během utkání mi navíc strýc prozradil, že můj dědeček byl nejenom věrným fanouškem, ale i aktivním členem Odboru přátel SK Slavia. Vztah ke Slavii se tedy u nás v rodině dědí. Svou nákloností ke Slavii jsem nakazil i svou manželku Soňu, která už sedmým rokem ve Slavii pracuje, momentálně ve fukci tiskové mluvčí a ředitelky komunikace. Takže mám zprávy z klubu z první ruky. Co víc si jako fanoušek můžu přát:) V posledních letech jsem pro Slavii natočil dvě mistrovská DVD s oslavami jejich titulů a režíroval i slavnostní večer ke 120. výročí v Národním divadle. Slavii fandit je čest a zároveň průprava do života, její vzestupy a pády jsou velmi inspirující:)

Jak vznikla spolupráce s I.S.C. Sports, jak dlouho již spolupracujete?

Bohužel s ISC Sports jsem se seznámil díky velmi smutné události. Byl jsem totiž posledním tenistou, který se potkal na kurtech v Houšťce s Antonínem “strýčkem” Jedličkou. Měl jsem ho strašně rád, hrávali jsme spolu i fotbal, a tak když mě Karel Bláha oslovil, zda bych nepřijal účast na prvním ročníku jeho Memoriálu, neváhal jsem ani vteřinu. Každý rok si tak díky tenisu vzpomenu na nezapomenutelnou legendu českého divadla a autora originálního humoru.

Neláká Tě zapojit se aktivně do fotbalového zápolení v Golden Tour?

Momentálně moje kolena už výrazně naznačují, abych se na fotbal vykašlal. Na Primě, kde režíruji už druhým rokem přenosy z Ligy mistrů UEFA, by ale určitě stálo za to dát po letech dohromady fotbalový tým, ale bojím se, že vytížení mých kolegů bude velmi těžké sladit s termíny Golden Tour. Když ale řeknu, že se můžeme pravidelně potkávat i s týmem České televise, Novy nebo FAČRu, myslím si, že mé soutěživé kamarády to začne zajímat. Určitě se o to pokusím.